Autonehoda 32.díl

26. dubna 2009 v 15:12 | Savanah |  -*Autonehoda
,,A co myslíš, že dělám posledních sedm dnů ráno a odpoledne?" zeptá se ho Bill.
,,Já si představoval, že se učíte kroky a podobné nesmysly, ne tohle," řekne popravdě, po chvíli mu dojde nesmyslnost jeho slov. Bill jen mávne rukou na Tomovu adresu a ovine ruku kolem mého pasu.

Celý večer si užíváme. Tančím se všemi, nakonec i s Andreasem (ale až potom, co to řekl slušně=)). Gustav se ukáže jako nejvytrvalejší. Kolem půlnoci se už nechce nikomu z kluků hnout ani rukou, natož celým tělem. S Gusťou tak zaháním nudu.
Kolem jedné mě Bill jde doprovodit k penzionu.
,,Dnešek neměl chybu," řekne Bill s úsměvem.
,,Souhlasím, zvlášť pak večer," přidám se.
,,Zítra, jestli to nevyhrajeme, tak to samozřejmě nevadí, ale… rád bych se na ten ostrov podíval," řekne váhavě.
,,Já taky." Před penzionem se zastavíme. Stojíme naproti sobě. Spatřím Billovy hnědé oči, jak se lesknou ve svitu hvězd. Černé vlasy mu padají na ramena. Nakloní se ke mně a s jeho obvyklou něžností mě políbí. Rukou mi vjede do vlasů. I když se přestaneme líbat, pořád si hraje s mými vlasy.
,,Myslíš, že se ještě někdy po prázdninách uvidíme?" napadne mě otázka, kterou si často kladu.
,,Určitě, nepochybuj o tom," usměje se. Volnou rukou si mě přitáhne celou. Cítím jeho dech na své tváři, rukou mi pomalu a něžné přejíždí po zádech. Lehce přiloží své rty k mým. Hraje si s nimi. Pro oba je tato hra vzrušující. Nakonec to nevydržím a prudce ho políbím. Nic nenamítá, i prudkost mu nevadí. Pomalu přecházíme zpět v to klidné a jemné líbání. Přece jen, není kam spěchat nebo ne?
,,Dobrou, Al," rozloučí se Bill. Zamávám mu. Vyjdu schody, odemknu a… padnu na postel a usnu. Usnu v spánek snad netvrdší a nejklidnější za posledních deset dnů.
Ráno máme sraz ve Škole tance kolem osmi. Je tam nejen Bill, ale i ostatní kluci, kteří nás přišli povzbudit.
,,Neviděl jsi Monu?" zeptám se Georg mírně nervózně. Naše trenérka mi slíbila, že mi půjčí šaty. Na soutěž je povinné oblečení podle standardních pravidel a abych si nemusela kupovat drahé šaty, které stejně využiji jen jednou, tak mi Mona přislíbila půjčit své.
,,Jo, už jsem s ní dneska mluvil, ale kde teď je, tak to ti neřeknu," rozhlédne se kolem, zda ji náhodou nespatří. Všude kolem je strašný mumraj. Dalších DEVATENÁCT tanečních párů se chystá na soutěž. Mám trénu jak hrom a okolní rozruch mi příliš nepomáhá.
Konečně zahlédnu Monu. Těžce se k ní protlačím.
,,Ahoj," pozdravím.
,,Čau, už jsem tě hledala. Pojď se mnou, vzadu v šatně mám pro tebe ty šaty," řekne a začne se cpát davem lidí do zadních místností budovy. Následovat ji je nelehký úkol, nakonec se mi to ale podaří.
V šatně Mona vyndá ze skříňky šaty na ramínku.
,,Honem si je oblékni, potom tě učešu," navrhne. Zajdu si na záchod, kde se převléknu. Jen mám trochu strach, aby mi ty šaty byly dost, přece jenom Mona má hodně drobnou, sportovní postavu a já…
Naprosto přesně mi šaty padnou! Jsou červené s místy stříbrným zdobením Pouze na úzká ramínka, s velkým výstřihem a skoro celé záda mám odkryté. Kolem pupíku je, vlastně není nic, je tam asi třiceti centimetrová… nepravidelná díra. Samozřejmě to není díra, ale zdobení, které je tam úmyslně. Od pasu dolů začíná něco jako mírně nařasená sukně, krátká dvacet centimetrů nad kolena.
Vrátím se zpátky k Moně, která mi z vlasů udělá poměrně jednoduchý účes. Z části, kde bývá ofina (kterou nemám) vytáhne pár pramenů a zbytek stáhne červenou gumičkou do drdolu vysoko na hlavě. Prameny, které předtím vytáhla jemně nageluje a vytvaruje do mírných vlnek.
,,Díky," usměji se vděčně na Monu.
,,Není zač," oplatí mi úsměv.
,,Ale je, tohle vůbec dělat nemusíš…"
,,Nemusím, ale chci. A teď neřečni a běž najít Billa, ať se můžete rozcvičit," nenechá mě domluvit. Dám na její radu.
Billa zahlédnu poměrně rychle.
,,Bill!" zavolám na něj. Otočí se, chvíli mě očima hledá a potom mě spatří. S úžasem na mě hledí. Procpu se za ním.
,,Jdeš se rozcvičit nebo tady budeš stát?" zeptám se.
,,Asi… tady budu stát. Moc ti to sluší, Al," polichotí mi.
,,Díky, tobě taky," oplatím mu to. Bill na sobě má rozhodčími předepsané oblečení. Černé pohodlné kalhoty a černou košili.
Vezmu ho za ruku a vedu do tělocvičny. Nejdřív se rozcvičíme jednotlivě. Protáhnou svaly na nohou a rukou. Potom na hudbu, kterou tady pouští zkusíme sambu.
Jsem nervózní. Hrozně.
Samotné závody se konají venku na nádvoří. Může tam přijít kdokoliv. A taky že přišel. Tato soutěž se koná každoročně už čtyři roky a má své trvalé příznivce. Pro místní je to odpočinek od práce a pro turisty zajímavé zpestření dovolené.
Ještě před zahájením dostaneme od organizátorů papír s číslem 13, které si Bill připevní na záda, aby nás při tanci porotci mohli lehce identifikovat.
,,Bojíš se?"zeptá se mě Tom.
,,Jo," odpovím pravdivě.
,,Tak to máš blbé," uzná. Hm, díky Tome!
,,Buď v klidu, nemáš se čeho bát. Vyhrajete to," chlácholí mě. Jeho názor nesdílím. Když jsem se rozhlížela, všimla jsem si, že náš pár je jeden z těch mladších. Průměrný věk bych odhadovala na dvacet let. Teoreticky máme větší šance, ovšem jen teoreticky!
Georg s Gustavem nemluví o našem vítězství tak jednoznačně, ale také nás podporují.
Mikrofonem nás všechny svolají a řeknou pár slov k organizaci. Budeme rozděleni do skupin po deseti. Z každé skupiny budou následovně vybráni tři, kteří se dostanou do finále.
Jelikož jsme až v druhé skupině, máme čas podívat s na ostatní. Protlačíme se do části vymezené pro diváky. Střed náměstí je ohraničen páskou jako parket a z okolních tří stran je místo pro diváky, čtvrtá strana je určena porotcům.
Hudba zpustí a taneční páry se roztančí. Zaposlouchám se ho hudby. Znám ji, ale od kut? Už vím! Včera jsme na ni tančili s Billem sambu v tom nočním podniku! Bill do mě šťouchne, taky si toho všimnul. Snad je to šťastné znamení! Kéž by.
První slupina dotančí. Honem se dotlačíme na parket.
Zaujmeme základní postavení, ve kterém stojím k Billovi zády a jemně se o něj opírám, vyčkáme na první tóny písně Samba de Janeiro od Bellini. A teď ukaž Alice, co umíš, projede mi hlavou.
Naše nohy se samy rozejdou, tréma opadá. Užívám si tanec. Nechávám se Billem vést. Jako včera vnímám jen jeho oči.
-Lenka-
 


Komentáře

1 sheri sheri | 27. dubna 2009 v 21:15 | Reagovat

hej suprovy....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama