Květen 2007

Důvod žít - 13

31. května 2007 v 15:43 | AnGell |  -*Důvod žít
Důvod žít 13. díl
"Co chceš dělat, Anno?" zeptá se mě Jasmin potom, co jí vylíčím všechno, co se stalo…
Podívám se na ní a nic neříkám… Po chvíli jí odpovím: "Já… nevím… Nevím, co teď budu dělat… Jak budu žít… Vážně nevím…"
"Jediné, co vím je, že miluju Billa… Ale už spolu nemůžeme být…" dodám ještě a po tvářích se mi znovu kutálí slzy…
Ach jo, co mám dělat, když ho miluju? Chci být s ním, ale zároveň vím, že to není možné… Aspoň do té doby než si Bill uvědomí, co vlastně chce… Musí si uvědomit jestli chce mě nebo… nebo dítě a… Sandru…
"Anno, já tě nechápu… Když ho miluješ, tak proč jsi od něj odešla? Takhle jsi tý potvoře uvolnila svoje místo!" vykřikne Jasmin…
"Víš, ale ona Billa měla i když jsem s ním žila… Vždyť… poslední dobou byl skoro pořád u ní… Vždycky si našla nějakej důvod, aby musel jet Bill za ní… A já?? Byla jsem sama a užírala se tím, že je Bill s ní a ne se mnou! Tak už to prostě nešlo! Já… teď musím udělat tu zatracenou maturitu, ještě, že už bude za chvíli, a potom… asi odjedu… Potřebuju pauzu…" řeknu a vidina dovolené strávené někde hodně daleko - od všech těch problémů je při nejmenším lákavá…
"Jo to je fakt… Potřebuješ si odpočinout… A už víš, co budeš dělat po maturitě? Myslím tím jakou práci budeš dělat? Zůstaneš u nás v Domově nebo si najdeš něco odpovídajícího tvému vzdělání?" zeptá se Jasmin a zpytavě se na mě podívá…
"No, jasně, že zůstanu v Domově! Tahle práce mi vyhovuje, baví mě… Nevidím nejmenší důvod proč bych ji měla měnit…" odpovím a jsem trochu dotčená… Jak si mohla myslet, že bych šla někam jinam? Že bych opustila všechny ty děti a hlavně Karol…
"No… možná proto, že jinde by jsi měla víc peněz… Nezapomeň, že do teď tě živil Bill, ale teď… Teď se ti bude hodit každá koruna…" řekne mi Jasmin a já musím, ač nerada, souhlasit, že má pravdu… Tohle mě zatím vůbec nenapadlo… Je to čím dál víc komplikovanější… No, teď musím vydržet do maturity a pak začnu nový život…
-----------------Bill--------------
Bože, já jsem tak šťastný! Chris je tak sladký! Nevím proč, ale když se na něj podívám zaplavuje mě zvláštní pocit… Připadám si jako jeho otec… I když možná, že jím opravdu jsem… Už se těším domů za Annou… Až jí budu vyprávět o Chrisovi… I když… musím přiznat, že poslední dobou náš vztah není to, co býval... Mám pocit, že už si nejsme, tak blízcí… Poslední dobou se s ní skoro nevídám… Ale zřejmě je to hlavně moje vina… Poslední dobou jsem jí zanedbával… Staral jsem se hlavně o Sandru a o to malé… Ale teď když se Chris narodil, tak bude všechno jiné… Nesmím dovolit, aby mě Sandra oddělila od Anny úplně! Annu miluju a chci být s ní… Věřím, že se náš vztah dá zachránit… Teď nám to sice moc neklapalo… Ale to se změní… Přemýšlel jsem a… chci si Annu vzít… Chci, aby se stala mojí ženou… Sandra si sice myslí, že jsme svoji, ta naše lež se nějak promlčela, ale… Dnes večer Annu požádám o ruku!
"Anno?? Lásko, jsi tu?" křiknu, když za sebou zavřu dveře, ale odpovědí mi je jen ticho… Takové zvláštní, tíživé a zlověstné ticho…
Procházím bytem a začínám mít takové zvláštní tušení… Je to tu takové jiné, prázdné… Jako by odtud někdo vymazal Anninu přítomnost… Dojdu až do kuchyně a můj pohled se zastaví na kuchyňské lince… Leží tam něco malého lesklého… Přijdu blíž a zjistím, že… Ne to není možné!
"Anno!" vykřiknu a sesunu se na zem…
V dlani svírám prstýnek, který jsem před chvílí objevil… To není možné… Ona odešla, opravdu odešla….
"Anno, lásko…" zašeptám a po tvářích se mi kutálí slzy… Teprve teď jsem si to uvědomil… Celou tu dobu se mi Anna vzdalovala až se mi odcizila úplně… Mohl jsem to zachránit… Sakra! Kdybych nebyl tak zaslepený a posedlý tím dítětem, všechno by bylo jiné… Anna by neodešla… Byla by tady se mnou… A teď? Teď jsem sám, protože bez ní si připadám prázdný, ztracený… Anna je smysl mého života, jak to, že mi to nedošlo dřív?
"Sakra! Všechno jsem zkazil! Všechno jsem zničil! Všechno!!!" vykřiknu zoufale…
Musím něco udělat… Musím najít Annu… Musím jí říct, jak jí miluju a… A co? Stejně se mi nepodaří přesvědčit ji, aby se ke mně vrátila… Zklamal jsem ji…
Zvednu se ze země a rozhlédnu se kolem sebe… Jsem zoufalý… Přemýšlím, co mám dělat… Zavolat Anně nemá cenu… Už jsem to zkoušel a nebrala mi to… Kam jen mohla jít? Možná je v Domově… nebo u Jasmin… Nevím, ale musím ji najít… Musím!
"Ahoj… Je tady Anna?" zeptám se Jasmin, která mi přišla otevřít…
Jasmin se na mě podívá zvláštním pohledem a potom mi vyhýbavě odpoví: "No… Já nevím… Před chvíli jsem přišla a…"
"Nelži mi, Jasmin! Musíš přece vědět jestli tady je nebo ne… V Domově není a… jediné místo, kde by mohla být je tady… Prosím řekni mi: Je tady nebo ne?" přeruším Jasmin a snažím se jí přesvědčit, aby mi řekla pravdu… Vím, že tady Anna je… Vím to!
Jasmin se na mě podívá, potom sklopí svůj pohled a tiše řekne: "Ano, je tady…"
"Můžu… můžu dál?" zeptám se, ale vůbec si nejsem jistý jestli mě Jasmin vůbec pustí dovnitř…
"No… Já nevím, Bille… Asi by si za ní teď neměl chodit…" odpoví mi Jasmin a uhne pohledem…
"Ale… Já jí miluju! Miluju jí a nechci jí ztratit!" vykřiknu, možná až moc nahlas, protože se ve dveřích objeví Anna…
Při pohledu na ní mě píchne i srdce… Vypadá… tak zoufale, tak zničeně… Je hrozně bledá… A vypadá celá taková pohublá…
"Anno… Lásko…" zašeptám a chci ji obejmout, ale ona se nenechá… Uhne a podívá se na mě utrápeným a vyčítavým pohledem…
"Můžu s tebou mluvit?" zeptám se a podívám se na Jasmin, která je tam stále s námi…
"No… Já nevím, Bille… Myslím, že my dva už nemáme o čem mluvit…" odpoví mi Anna a dívá se do země…
Zase cítím ten hrozný pocit… Pocit, že jí ztrácím…
"Ale… Anno, já tě miluju…! Prosím… dovol mi si s tebou promluvit… Já…" prosím Annu a chci jí říct, že si ji chci vzít, ale ona mě přeruší…
"Bille, prosím běž pryč… Já tě taky miluju, ale… my dva už nemůžeme být spolu… Tak to pochop! Tvoje rodina je teď Sandra a ten malý… Na mě zapomeň…" řekne Anna a brečí…
Stojím tam naproti ní a nevím, co mám dělat… Cítím, že jí ztrácím… Už není cesty zpět…
"Miluju tě, Anno… Navždy…" zašeptám, potom se otočím a odcházím… Odcházím od někoho koho strašně moc miluju… Cítím, že se ztrátou Anny zemřel kousek mě… Moje srdce se rozlétlo na tisíce kousíčků…
----------------Anna--------------
"Miluju tě, Anno… Navždy…" zašeptá Bill, potom se otočí a odejde…
Chvíli stojím u dveří a dívám se za ním… Brečím jako malá holka a cítím, že umírám… Něco ve mně umírá společně se ztrátou Billa… Ale vím, že je to takhle lepší… Ano, určitě je to tak lepší…
Sakra, co si to namlouvám vždyť ho miluju!
Zhroutím se na zem a brečím… Jsem tak zoufalá, tak nešťastná… Chtěla bych umřít, ale vím, že musím žít! Ne, teď už ne… Nehodlám to vzdát, nikdy! Zvládnu to, dokážu to!
------------Za nějaký čas-----------
Bože, to je strašný… Už mě z toho věčnýho zvracení asi hrábne… Proč je mi sakra pořád tak špatně? Sednu si zničeně na zem v koupelně a přemýšlím… Donedávna jsem si nalhávala, že je to třeba stresem z maturity, ale tohle vysvětlení teď taky padlo… Nevím jestli je to rozchodem s Billem… Ale špatně mi bylo už před tím… Sakra, už mě z toho fakt hrábne! Ještě, že dneska odjíždím! Už se na tu dovolenou strašně těším… Konečně si odpočinu od toho všeho….
"Tobě už je zase špatně? Já ti říkám, že jsi těhotná! Proč si neuděláš těhotenskej test? Nebo si zajdi k doktorovi!" řeknu Jasmin, když mě uvidí klečet u záchodový mísy…
Podívám se na ní a zvednu se ze země… S tímhle mě otravuje pořád, ale je to blbost… Jak bych asi mohla bejt těhotná, když nemůžu mít děti… Už se jí ani neobtěžuji odpovědět, nemělo by to cenu… Ona si stejně bude pořád mlet svou… No, i když… Je pravda, že by to nebylo, tak špatný… Co bych dala za to mít dítě, ale teď by se to nehodilo… Co bych dělala sama s dítětem? Ježiš, proč nad tím přemýšlím?? Vždyť to nemá cenu… Stejně mít děti nemůžu… Hold si musím zvyknout na myšlenku, že budu pořád sama…
Konec 13. části
Marky

ANKETA o změně designu

30. května 2007 v 19:45 | (Ŧ) MoNNy (Ŧ) |  Blog
Tak tady to máte... Vždycky,když se změnil design,nadávali jste,že se vám to nelíbí... Tak teď si vyberte,jakej chcete... Aspoň pak nebudete furt řvát,že ta barva se vám moc nezamlouvá...

Důvod žít - 12

30. května 2007 v 15:43 | AnGell |  -*Důvod žít
Důvod žít 12. díl
"To… to myslíš vážně??" zeptám se Anny a nevěřím svým uším…
Anna se na mě podívá, zřejmě zklamaná mojí reakcí a potom mi odpoví: "Ano, Bille… Myslím to vážně… Chtěla bych jí adoptovat… Myslím, že by jí to pomohlo… Ona potřebuje péči, lásku, potřebuje zázemí!"
"A ty si myslíš, že zrovna mi dva jsme vhodní proto abychom vychovávali malé dítě?" zeptám se a pozorně se na Annu zadívám… Vidím, jak přemýšlí… Tohle ji zřejmě nenapadlo, je posedlá touhou pomoct Karol, ale zřejmě si neuvědomuje to ostatní…
"A co až budeš zase studovat? Pochybuji, že by jsi zvládla školu a zároveň výchovu dítěte… A navíc… museli bychom se skutečně vzít…" pokračuji dál a ani si neuvědomuji jaký dopad mají má slova…
"Studium chci dodělat dálkově… A co se týče našeho jakoby manželství, tak nezapomeň, že to jsi vymyslel ty, ne já!" vykřikne Anna a já v jejích očích vidím slzy…
"Anno, já vím, že chceš Karol pomoct, ale tímhle by si jí nepomohla… Věř mi, že adopce není to správné řešení… A navíc… možná by nám jí do péče ani nesvěřili, jsme příliš mladí…" řeknu Anně smířlivým tónem a obejmu ji… Tenhle nápad nepatří k jejím nejlepším…
"Uvidíš, že dokážeme najít jiný způsob, jak jí pomoci…" zašeptám a přitisknu si Annu těsněji…
"Bille? Měl by si to vzít…" řekne Anna a odtáhne se ode mě…
Povzdechnu si a natáhnu se po mobilu, zajímalo by mě, kdo to zase otravuje…
"Bille? To… to jsem já Sandra… Já… bojím se, že se stalo něco děťátku… Já… Bille, přijeď, prosím!" říká Sandra zmateně a zřejmě brečí…
"Sandro, uklidni se! Hned jsem u tebe! Hlavně se uklidni… Všechno bude dobré, uvidíš!" řeknu a potom zavěsím…
Podívám se na Annu, která se tváří zmateně…
"To… to byla Sandra… Nevím, co se děje, ale asi je něco s dítětem… Anno, promiň, ale… já musím jet za ní!" vysvětlím Anně a hledám klíčky od auta…
Bože, těm to trvá! Mám hroznej strach… Sice nevím jestli je to dítě skutečně moje, ale i přesto… Bojím se, že Sandra potratí… Když jsem k ní přijel, tak krvácela… Vážně se hrozně bojím!
Ještě chvíli přemýšlím a potom konečně spatřím doktora… Vyskočím na nohy a běžím mu naproti…
"Ja… jak je na tom? A… a co dítě? Je v pořádku…??" mumlám zmateně a s obavami se dívám na doktora…
"Uklidněte se, pane Kaulitzi… Vaše dítě je v pořádku, alespoň prozatím… Jedná se však o rizikové těhotenství… Vaše žena potřebuje klid, musí hodně odpočívat…" řekne doktor a mě je v tu chvíli úplně jedno, že si myslí, že je Sandra moje žena. Hlavně, že je to malé v pořádku…
-------------- Po pěti měsících----------
"Bille? Už jsem doma!" křiknu do prázdného bytu…
Ach jo… Bill už zase není doma… Poslední dobou tráví až moc času u Sandry, která je momentálně v nemocnici… Její těhotenství se ukázalo jako rizikové… Bill má potřebu starat se o ní, jeho bratr Tom to odmítl, to dítě prý není jeho a hotovo! Takže se teď o Sandru stará Bill, až se to dítě narodí, tak chce jít na test otcovství, ale pokud je to dítě Toma, tak je hodně malá šance, že se to pozná, jsou to přeci dvojčata…! Možná je to dítě fakt Billa… Koneckonců se mnou spí taky bez ochrany… No, jenže zas je fakt, že u mě mu takové riziko jako je těhotenství nehrozí…
Už jenom chvíli a Sandřino, a možná i Billovo dítě, bude na světě… Co přinese jeho narození?? Změní se tak nějak můj a Billův vztah?? No, i když poslední dobou ani nevím, jak to mezi námi vlastně je… Už si nejsme tak blízcí jako kdysi, ale přesto Billa miluju - strašně moc…
Vejdu do naší kuchyně - ano, naší kuchyně, tohle je totiž náš byt, i když jenom jako… Zadívám se na prstýnek, který zdobí můj levý prsteníček a pocítím zvláštní pocit… Asi je to láska, ale zároveň cítím jakýsi pocit zoufalství, už mě ta hra na manželství začíná unavovat… Můj jediný záchytný bod je teď Karol, i když stále nemluví, udělala dost velké pokroky, ale mám takový pocit jako by se upnula na mě… Od nápadu adoptovat ji jsem upustila i když bych si to ve skrytu duše opravdu přála… Ale Bill měl tenkrát pravdu, asi bych nezvládla vychovávat dítě, zvláště teď když zase studuji…
No, dost přemýšlení, uklidím jídlo, které jsem nakoupila cestou z práce, potom se usadím v obýváku a snažím se učit… Zoufale toužím po tom, abych dostudovala…! Potřebuji udělat tu zatracenou maturitu…
Ach jo… Dneska se prostě nesoustředím! Zahodím učení, natáhnu se na gauč a znovu se dám do přemýšlení… Mám celkem hlad, no není divu - poslední dobou skoro nejím, je mi pořád špatně… Byla jsem i u doktora a ten mi řekl, že je to zřejmě stresem… Jindy bych si myslela, že jsem třeba snad těhotná, ale bohužel vím, že to není možné…
Bože, já potřebuju nějakou změnu! Potřebuju udělat něco, co by mě dostalo z toho stereotypu, do kterého se můj život v poslední době dostal…
Už je to skoro pět měsíců, co jsem poznala Karol… Pět dlouhých měsíců, co bydlím s Billem… Nevím, ale připadám si v mých osmnácti až moc svázaná… Znám vlastně jenom tenhle byt a Billa - naše jakoby manželství, Dětský domov spolu s Karol, učení, práci a zase domů a pořád dokola… Dost! Potřebuju pauzu!
"Prosím?" řeknu do telefonu, ačkoliv vím, že je to Bill, jeho číslo mám v mobilu uložené už dááávno…
"Anno?? Už jsi doma? Já jsem u Sandry… O… ona rodí…! A… ale nastaly nějaké komplikace… Já mám strach… Co… co když o to dítě přijde?? Strašně se bojím…!" mluví Bill a jeho hlas je hrozně zmatený a taky ustaraný…
Je mi ho strašně líto, ale zároveň mě jeho slova bolí…
"Uklidni se, Bille… Uvidíš, že všechno dobře dopadne… Po… potom mi dej vědět, jak to dopadlo…" snažím se ho uklidnit, ale jde to těžko, velmi těžko…
Bill něco říká, ale já ho moc nevnímám, když zavěsí, zhroutím se do křesla v moři slz… Tohle je pro mě tak moc těžké… Copak si to Bill neuvědomuje?? Copak neví, jak mi tímhle ubližuje??
"Ahoj Karol…" řeknu malé hnědooké dívce…
Dneska sice nepracuju, ale potřebovala jsem být s někým, kdo mě chápe - s někým, kdo mi rozumí…
Karol mi sice neodpoví, ale věnuje mi úsměv… Posadím se k ní a sleduji, jak něco kreslí… Zvykla jsem si na to, že mě nikdy nenechá podívat se na její výkresy, ale to mi nevadí… Její přítomnost mě uklidňuje…
Začnu Karol povídat o všem, co mě trápí, vyzpovídám se jí ze všech svých pocitů… Sice mi zřejmě nerozumí - je ještě příliš malá, ale to mi nevadí… Na konci svého povídání se už neudržím a brečím… Já nevím proč brečím, mám přeci Billa, který mě miluje, ale… poslední dobou mám pocit, že už náš vztah není takový jako býval… Sandra do něj svou přítomností zasela stín - překážku, která se zvětšuje a ničí… Ničí mojí a Billovu lásku…
Najednou ucítím, jak mě někdo objímá a poprvé za celou tu dobu uslyším Karolin hlas…
"Nebreč, Anno…" řekne ta kouzelná dívka, která mě objímá a utěšuje mě…
Překvapeně se na ní podívám a dokonce zapomenu brečet…
Karol se na mě podívá tím svým odzbrojujícím pohledem a usměje se… Asi si ani neuvědomuje jaký zázrak se právě stal…
A když už jsme u těch zázraků…
Tenhle kouzelný okamžik najednou přeruší jakýsi zvuk… Po chvíli se uvědomím, že je to můj mobil… Zmateně se začnu přehrabovat v kabelce a když už konečně ten zpropadenej telefon najdu, zjistím, že mi volá Bill… Zhluboka se nadechnu a potom už jen slyším Billův nadšený hlas…
"Je to kluk, Anno! Já… já mám syna!" rozplývá se Bill a mě v tu chvíli dochází jedna důležitá věc - ztratila jsem Billa… Sandra mi ho znovu vzala… Ale tentokrát je to horší, protože teď ho miluju… Ale proti dítěti nemám nejmenší šanci, jak bych taky mohla? Pouto, které právě vzniklo mezi tím chlapcem a Billem je mnohem silnější než naše láska… Je to pouto mezi synem a otcem, ať už biologickým nebo ne…
"To… to je skvělé…" řeknu Billovi, ale hlas mi vázne…
"Pro… promiň, ale už budu muset končit…" dodám a potom zavěsím…
Zastihne mě další příval pláče, který nezastaví ani Karol…
Tak! Myslím, že mám všechno… Naposledy se rozhlédnu po našem, tedy Billově bytě a potom odnesu své kufry ke dveřím… Taxík tady bude za chvíli…
Ještě mi zbývá jedna věc… Podívám se na svou levou ruku a potom sundám zlatý kroužek, který mě stavěl do pozice, která mi nepatří…
"Miluju tě, Bille…" zašeptám a potom opustím místo, kde jsem doteď žila… Můj domov, až tady jsem se cítila doma…
Konec 12. části
Marky

Tom vs. Me III. - 2.díl

29. května 2007 v 21:06 | (Ŧ) AnNa-AnGell (Ŧ) |  -*Tom vs. Me III.
KONEČNĚ! JÁSEJTE!! DRUHÝ DÍLEČEK TOM VS. ME III. JE TADYYYYY <3
Omlouvám se za zpoždění,ale jistě jste si všimli,že jsme psala jiné povídky,tak mi snad odpustíte... děkuji za nějaký komentář! Děkuji všem těm,kteří mi zůstali věrní u této povídky... :))
PS: Potom za nějakou dobu to bude jako jeden hodně známí film,tak Vám to snad nebude vadit... A teď se hezky usaďte... jde se na věc :))

Sousedi... 1-2.díl

29. května 2007 v 19:52 | (Ŧ) AnNa-AnGell (Ŧ) |  -*Sousedi
Takže další new ff,tuto budu dávat po dvou dílech :))
Jmenuje se SOUSEDI :))

Den nestačí - 1

29. května 2007 v 19:41 | (Ŧ) AnNa-AnGell (Ŧ) |  -*Den nestačí
Takže další new povídka... Rozhodla jsem se sem dát všechny!
Den nestačí.....

Princeznička - 8.díl

29. května 2007 v 19:33 | (Ŧ) AnGell (Ŧ) |  -*Princeznička
Ach další díl Princezničky!!! A já ho četla jako první!! prostě supeeeeeer!!

UPOZORNĚNÍ PRO SPISOVATELKY FF!!!

29. května 2007 v 19:09 | (Ŧ) AnGell (Ŧ) |  Blog
UPOZORNĚNÍ PRO SPISOVATELKY FF A VŠEHO MOŽNÉHO!
POKUD VAŠE FAN FICTION BUDE ZASLÁNA EMAILEM S PŘÍLOHOU,TAK BUDEME VÁŠ EMAIL IGNOROVAT!
POKUD NĚKDO NECHÁPE,TAK HNED POCHOPÍ... DÍL TÉ VAŠÍ POVÍDKY VLOŽÍTE PŘÍMO DO EMAILU,JAKO BYSTE NÁM PSALI DOPIS.... SNAD TEĎ UŽ CHÁPETE! DĚKUJEME :))

Kaulitz chůva pro zdechliny! - 1

29. května 2007 v 19:04 | (Ŧ) AnGell (Ŧ) |  -*Kaulitz Chůva pro Zdechliny
Takže tady první díl...

TH v sobotu ve Vídni!

29. května 2007 v 18:56 | (Ŧ) MoNNy (Ŧ) |  Zajímavosti
V sobotu 26.5. TH měli být v Miláně... Ale asi si odskočili do Vídně... ráno kolem desáté hodiny tu byli přistiženi... Ale prý se tu nezdrželi ani hodinu...

Pár odpovědí :)) -> poštááá

29. května 2007 v 18:42 | (Ŧ) AnGell (Ŧ) |  Blog
Verunka-Chudinka: Povídku CESTA DO PEKEL -> píse tuším SEKHMET! Nevím jestli ji dopíše,uvidíme... pokud ne,bude smazána!
Katinka: Většinou autorky povídek nemají moc čas,protože jich píšou hodně. Tak mluvím za všechny - omlouváme se,že nemáme dopsané povídky... Pokusíme se to napravit :))
Aryanne: Na new desing si chvíli počkáte,ale zaručuji Vám,že bude dokonalý!! Dělají ho dvě z nejlepšch dvou osob,co znám!!
Kika62: Povídky si můžete kopírovat se souhlasem autorky povídky, a nebo s naším souhlasem! Máme podmínky,že tam musí být zdroj a hlavně PODPIS AUTORA!

Nenávidím Tě

29. května 2007 v 18:30 | (Ŧ) AnGell (Ŧ) |  JEDNODÍLNÉ -ff
Povídka by Aryanne.... Nenávidím Tě.....
SonQ: LaFee - Mitternacht
Moje pozn: Mně osobně se ta povídka hoodně líbí,ale asi jsem ji nepochopila správně... No počkám na ohlasy :))

Ukázky songů z anglického alba

29. května 2007 v 18:03 | (Ŧ) MoNNy (Ŧ) |  Diskografie
KE STAŽENÍ ZDE:

Důvod žít - 11

29. května 2007 v 15:41 | AnGell |  -*Důvod žít
Důvod žít 11. díl
"Anno…" vydechne Bill a přimkne mě k sobě ještě pevněji…
Naše rty splývají v jednom polibku, naše těla se spojují v jednom obětí a naše srdce se slévají v jedno…
Miluju Billa strašně moc…
Líbáme se spolu, mazlíme se… Naše polibky, doteky jsou čím dál vášnivější… Je z nás cítit obrovská a spalující touha…
Bill mě od sebe najednou odstrčí… Dívá se do země a vlasy si nervózně prohrábne rukou…
Zmateně a zklamaně na něj pohlédnu…
Proč mě odstrčil?? Teď když se už konečně nebojím mě odstrčil! Proč???
Bill se na mě podívá a řekne: "Promiň, Anno… Já… vymklo se mi to z rukou… Nechtěl jsem, aby to zašlo nějak daleko… Já… Ne, Anno… Nechoď ke mně nebo… nebo se neovládnu!" řekne Bill a zděšeně couvá, to proto, že jdu blíž k němu a snažím se ho políbit… Nechci, aby přestával, už ne!
"Tak se nevládej, Bille…" řeknu a je to jasná výzva… Bill by musel bejt blbej, aby to nepochopil…
"Miluju tě, Bille… A… nebojím se, protože ti věřím…" řeknu a znovu se pokusím Billa políbit…
Tentokrát to nevydrží - políbí mě… Potom mě vezme do náručí a odnese mě do ložnice - naší ložnice…
"Taky tě miluju, Anno… Strašně moc…" zašeptá Bill a znovu mě políbí…
Líbáme se čím dál hladověji, nenasytněji… Bill mě začne svlékat - beztak toho na sobě moc nemám, stejně tak jako Bill…
Pomalu se zbavujeme oblečení, nejdřív mám nutkání se zakrývat - stydím se, ale potom se toho pocitu zbavím a naplno si to všechno užívám…
"Jsi krásná…" zašeptá Bill ochraptěle…
Pohlédnu mu do očí - jsou zastřené touhou…
"Miluju tě…" zašeptám asi po tisící… Můj hlas se strašně chvěje, ale není to strachem, nýbrž touhou…
Bill se na mě zahledí a potom mě políbí, tenhle polibek je ale jiný než ty před tím… V těch ostatních byla hlavně touha a vášeň, ale v tomhle byla něha a láska…
Bill se na mě znovu podívá, tentokrát má v očích otázku… Místo odpovědi přitisknu své rty na jeho a přitáhnu si ho blíž… Potom si už jen užívám úžasné chvíle, které přišly… (pozn.: Heh, tohle si budete muset domyslet…:-D)
Pomalu se probouzím, cítím se utahaná, ale zároveň plná energie…
Najednou ucítím jemný dotek na mé tváři, otevřu oči a uvidím Billa… Tváří se tak… já nevím, šťastně?? No, asi… Ale je v tom i něco víc… vypadá jako vyměněný… Nejen oproti včerejšku, ale tak nějak celkově…
Usměju se na něj, Bill mi úsměv vrátí, skloní se a políbí mě…
Líbáme se celou věčnost, potom od sebe Billa jemně odstrčím, zvednu se z postele a řeknu: "Půjdu se osprchovat…"
Billovi se po tváři rozlije zářivý úsměv a potom řekne: "Skvělý nápad! Taky jsem si chtěl dát sprchu, tak můžeme…"
"Ne! Bille!" zaúpím, ale směju se… Ten jeho výraz je… roztomilej… a taky k sežrání!
"Chci se osprchovat sama, ale neboj, budu rychle hotová, takže ti brzy uvolním koupelnu…" dodám ještě a rychle mizím pryč z ložnice, abych se vyhnula polštáři, který na mě Bill hodil…
"Bille? Co budem dneska dělat?" zeptám se a doufám, že nemá nic na práci…
Šíleně toužím strávit dnešní den jenom a jenom s Billem! No, i když… proč si to nezpříjemnit taky něčím, no spíš někým jiným… Právě jsem dostala skvělej nápad!
"No, já nevím… Mohli bysme někam vyrazit, co ty na to? Jo teď jsem si vzpomněl… Jak jsem ti slíbil, že se podívám po nějaké práci pro tebe tak…" řekne Bill, ale já ho přeruším.
"Ne! Zadrž! Žádnou práci! Já jsem si už něco našla! Teda nevím jestli to vyjde, ale jestli jo, tak to bude naprosto úžasný, skvělý!"
Bill na mě kouká dost překvapeně, asi nečekal, že si najdu něco, tak rychle… Ostatně já jsem taky neměla tušení, že narazím na tak dobrou příležitost…
"A… co sis našla za práci?" zeptá se Bill…
"No…" začnu a potom mu povím všechno, o návštěvě u Jasmin, o práci, kterou snad dostanu a nezapomněla jsem ani na Karol…
"Fakt? Tak to je super! Dobře, ta jo… Dneska přijdu… Jo, já už se na tebe taky těším! Zatím se měj, pa!" řeknu do telefonu, potom se podívám na Billa a radostně vykřiknu: "Mám tu práci!"
---------------------Bill---------------------
"Mám tu práci!" vykřikne Anna a nadšeně mi vypravuje podrobnosti, které se před chvílí dozvěděla od Jasmin…
Jasmin - na tu si vzpomínám… Teda jen tak trochu… Byla to taková sladká blondýnka, jak se jednou vyjádřil Tom…
"Půjdeš tam se mnou, Bille?" zeptá se mě Anna a přeruší tak moje myšlenkové pochody…
"No… Nechtěli jsme dneska být spolu?" řeknu Anně a je to mírná výtka, ale jenom tak na oko… Když vidím, jak je šťastná, tak bych s ní šel kamkoliv… No jo, to dělá asi ta láska…
Trochu se pro sebe usměju a podívám se na Annu, tváří se jako… já nevím… nemůžu najít ta správná slova… jako anděl, jo to je ono! Anděl s ďábelskýma úmyslama…
Ty šibalský ohníčky v jejích očích jsem už dlouho neviděl, ale jsem strašně rád, že se Anna dostává zase do normálního života…
"Ale Bille… Víš jak je to pro mě důležitý? Prosím! Pojď tam se mnou! A navíc když tam nepůjdeš, tak přijdeš o možnost setkat se s někým naprosto úžasným!" přesvědčuje mě Anna a já už předem vím, že s ní půjdu, ale přesto… Trocha škádlení neuškodí…
"Úžasným, jo? Ale já už Jasmin znám… I když si na ní moc nepamatuju…" řeknu Anně…
"Ale já nemyslím Jasmin! Pojď se mnou a uvidíš!" odpoví mi a tváří se záhadně…
"No, dobře…" kapituluji…
"Díky! Jsi zlatíčko!" řekne mi Anna a políbí mě…
Bože, mám pocit, že se vznáším… Zajímalo by mě jestli Anna tuší, co se mnou dělají její polibky, doteky… Je tak krásná…
Trochu se od ní odtáhnu a řeknu: "Měli bychom jít…"
"Je mi jí tak líto, Bille… Chtěla bych jí pomoct, ale nevím jak…" dokončí Anna své vyprávěné o Karol, kterou za malý moment poznám…
"Ale Anno, nesmíš si to tak brát… Na světě je spousta dětí, kteří jsou bez rodiny a vyrůstají v Dětském domově…" odpovím Anně, ta se ode mě odtáhne a podívá se mi do očí…
"Já vím, ale… Tahle holčička je jiná… Vryla se mi do srdce a odtamtud jí jen tak někdo nedostane!" řekne mi Anna trochu nazlobeně…
Smířlivě ji políbím a už tohle téma dál nerozebírám… Možná, že má pravdu… Co já vím… Jen mám strach, aby se Anna na to dítě moc neupnula…
No, teda! Já nemám slov! Ta holčička je… No, nevím… Přinejmenším dost zvláštní… Taková… jiná… Strašně mi připomíná Annu… Mám pocit, že tohle dítě je hodně uzavřený do sebe - tak jako dřív Anna… Už se nedivím, že si ji Anna, tak zamilovala hned napoprvé, ale stejně se bojím toho, že se na ní moc upne… Anna touží po dětech, které ale mít nemůže… Řekl mi to doktor, jak tenkrát Anna zkolabovala… Za to také vděčí své matce - kdyby jí nepřinutila jít na potrat Anna by byla v pořádku… Sakra, proč je život tak krutej?!
"Bille? Počkáš chvíli tady? Musím jít za ředitelkou, abychom vyjednaly moje přijetí… Za moment budu zpátky." řekne mi Anna, políbí mě a potom odejde…
Nechá mě tady stát uprostřed všech těch dětí, ale většina z nich si mě nevšímá, ani Karol… Sedí u jednoho ze stolečků, v ruce drží pastelku a zřejmě něco kreslí… Nevšímá si svého okolí… Je jenom ona a její tichý svět…
Přijdu blíž k ní a snažím se jí nahlédnout přes rameno, ona si však svůj výkres pečlivě chrání…
"Ahoj Karol, copak to kreslíš?" zeptám se jí a přisednu si na jednu z volných židlí…
Nic. Žádná odpověď, ani jediný pohled mi nevěnuje, prostě si kreslí dál a mě - ani nikoho jiného, si nevšímá… Trochu mě to zarazí, Anna mě na to upozorňovala, ale ono je něco jiného o tom slyšet a něco jiného to zažít…
"Já jsem Bill, Annin přítel… Vyprávěla mi o tobě, prý jsi velmi hezké a šikovné děvče… Nechceš nakreslit i něco mě? Byl bych moc rád…" snažím se komunikovat s Karol, ale ta mi nevěnuje ani pohled… Ale myslím si, že mě poslouchá… Vnímá má slova, jen se jí nechce komunikovat…
Konec 11. části
Marky
Mno, tak tady máte další dílek, ale je to pěkná trapárna, aspoň podle mě…:-D No, radši no comment…:-D Piště please komentíky!!!:-)):-*
//<![CDATA[ //]]>

Prosíím.. :-*

29. května 2007 v 15:31 | (Ŧ) MoNNy (Ŧ)
Bobani moji,prosím vás,můžete juknout sem a pokud splňujete podmínky,tak se i přihlásit??
Nebo pokud máte kámoše,kdo takový blog vlastní,řekněte mu prosím o této soutěži....
Strašně moc vám děkujůůůůůůů :-*