Květen 2006

To je teda hopec 10

31. května 2006 v 21:40 | camaya
10.
"Jdu si zaběhat" křikla na mě ségra potom, co mámu odvezl taxík do nemocnice. Bylo to taky docela smutný loučení… "Jo, já si jenom dobalim, táta by měl přijet už za hodinu…" odpovím jí a házim do kufru poslední trička a další oblečení. Asi za půl hodiny ségra přiběhne a de si taky dobalit. Za další půl hodinu zazvoní zvonek. "Já du otevřít" křiknu a letim ze schodů dolu a ségra je mi v patách. Otevřu domovní dveře a v nich stojí náš taťka. "Ahooj" vrhneme se mu do náruče. "Holky moje, já sem tak rád, že vás vidim…" objímá nás táta. Naházíme kufry do auta, zamkneme domovní dveře a nasedáme. Budu to muset pár měsíců přežít bez mýho milovanýho sklepa, kde mám všechny přístroje a pulty pro DJing, ale táta je důležitější než hiphop.
Když po dlouhý cestě konečně dojedeme do Mnichova, táta nám ukáže pár dobrejch obchodů, parčíků a tak. Bydlí tady asi měsíc, takže to tu taky nezná moc dobře… Konečně nás doveze před ten jeho domek. Je to docela velký, za nim je zahrada s malym bazénkem a houpací sítí. Procházíme domem a táta nám ukazuje všechny pokoje. Potom vyjdeme po schodech nahoru, do druhého patra a tam jsou dvoje dveře. "Takže, tady budete bydlet vy…" ukazuje táta na jedny dveře "No, a tady vaši noví sourozenci" ukáže na nový dveře. "Takže ono jich je víc?" zaúpí ségra. "No, uvidíš" klidně pohodí hlavou táta. "A kdy vlastně přijedou?" zeptám se. "No, měli by přijet pozítří" řekne mi táta. "A teď si poďte vybalit věci" dodá a běží po schodech k autu. Asi za dvě hodiny máme pokojík zařízenej, vybalený věci a pořídně prohlídlej celej dům. Máme velikánskej pokoj, kde je velká manželská postel, obrovitánskej gauč, televize, pro každou psací stůl, skříň a k pokoji patří i malá koupelna. Všechno je laděný do zeleno-žlutý.
Druhej den jdeme se ségrou nakupovat. Prolezeme všechny obchody v Mnichově a domů se vracíme s docela slušnym úlovkem… Každá má nějaký šminky, oblečení, já sem si koupila nový žabky, kabelku… Prostě všechno, co potřebujeme… J Ale celej den sme se ségrou takový zamlklý, protože sem zjistila, že nemám číslo na Billa, takže jediná spása byl mobil mojí ségry s Tomovim číslem, ale Eliška mobil ztratila, když byla v parku běhat, takže už dva dny nejsem s Billem v kontaktu, což mě docela štve… Ne docela, štve mě to hodně a ségru taky… Večer sme se ségrou všechno probraly… Vztahy s našima dvojčatama, pořádně sme si u toho zabulely, mámu, tátu, novej barák a tak… Nakonec usneme asi ve dvanáct v noci. Zjistila sem, že vůbec nechci, aby měl táta jinou rodinu než nás… Ještě sem se ho na to ptala a on řikal, že to nejsou jeho děti, ale děti jeho přítelkyně…
"Betynko, Eliško" budí nás táta. Je asi deset dopoledne a já a Eliška ještě pořád spíme. "Co je?" proberu se jako první. "Oblečte se a přiďte dolů, chci vám někoho představit" mrkne na nás táta. "Ne, tak oni už přijeli?" zoufá si Eliška. "No jo…" odpoví táta. "Určitě se vám budou líbit…" přesvědčuje nás. "No, tak my se nějak upravíme a příjdeme…" slíbim a pomalu lezu z postele. Trochu se opláchnu, vykonám ranní hygienu a obleču. Vezmu si na sebe bílý tříčtvrťáky, žlutej topík a do vlasů žlutý sponky. No, myslim, že to docela ujde… Pomyslim si, když se na sebe koukám v zrcadle. V tom, co sme měly se ségrou v pokoji. Nemohly sme ho doma nechat, tak sme ho i s fotkama a papírkem od mámy, na kterym stojí: Neopouštěj toho, koho miluješ pro toho, kdo se ti líbí, protože ten, kdo se ti líbí, může pro tebe opustit někoho, koho miluje. Před tím, něž sme odjely, tak ještě máma dopsala pár vykřičníků… Aby sme si to opravdu pamatovaly… No, ségra si vzala svůj obvyklý černý ohoz a už se loudáme po schodech dolů… Když dojdeme do kuchyně, přihrne se k nám docela mladá, blonďatá a i docela sympatická žena. "Ahoj, já jsem Simi a sem přítelkyně vašeho taťky" oznámí nám. "Betyna" podám jí ruku a ségra se taky představí. "A kde máte děti?" zeptá se Eliška. "No, oni příjedou zítra, už se na vás těší…" oznámí nám Simi a odběhne ke sporáku. "Vařim vám k obědu halušky, prej je máte rádi" usmívá se na nás a vaří. "Jo, to bude super" řekne nadšeně Eliška. "Já se půjdu prjít, jestli vám to nevadí…" zeptám se Simi a táty. "Ne, v pohodě, Eli nechceš jít s ní?" zeptá se ségry táta. "Jo, asi jo…" odpoví Eliška a vychází se mnou z domovních dveří. Procházíme se po městě asi dvě hodiny. Kecáme o všem možnym i nemožnym… Postěžujeme si o obavách, z tátovi nový rodiny a o dětech Simi. Nechci je vidět. Nechci, aby mi brali tátu…Ale to už mi volá táta "No, ahoj, za jak dlouho asi budete doma, Simi už dodělala ten oběd" "Asi za pět minut, už sme stejně byly na cestě domů…" vysvětlím a přidám do kroku. "Jo, tak to je dobře…" řekne ještě taťka a položí to.
Oběd byl výborný. Odpoledne sme ještě šli s tátou a Simi do kina a do cukrárny. Jo, je docela v pohodě… Dá se s ní mluvit jako s kamarádkou, ale zároveň má takovej ten rodičovskej odstup, což je docela milý, protože nechci, aby nás hned brala, jako svoje nejlepší kámošky… Večer ještě ségra vymejšlí nějaký texty na instra, který sem udělala ještě v Berlíně. Ale moc jich není, to znamená, že se budu muset brzo vrátit a zase nějaký nahrát… Nesmíme na hiphop zapomenout… Když máme teďka toho manažera Tokiáků… No, při myšlence na to, je mi zase smutno. Kdy už konečně Billa uvidim? S touhle otázkou v hlavě pomalu usínám a pořád si v mysli přehrávám jeho poslední slova: Miluju tě a vždycky budu. Potom jenom naskočil do auta a odjel domů. Za rodinou, za domovm, za školou, za štěstím.
Asi o půlnoci přijede k našemu domu nějaký auto. To budou určitě ty děti Simi, včera řikala, že přijedou pozdě. Ale vstávat se mi nechce, seznámím se s nima až ráno…
(betynka)

Díky,Tome 9

31. května 2006 v 21:39 | camaya
9.
Když dojdeme domu nabídnu klukům, že bychom mohli udělat nějakej oběd. "No, a nechcete zajít do nějakýho fastfoodu?" navrhne Tom. "No, jasně, jestli chcete jíst ty hnusy, co tam dělaj, tak si klidně děte, já vám nebránim…" naštvu se a Tom se trochu stáhne. "Sorry, to byl jenom návrh…" Bill mě ale vezme za ruku a táhne ke mně do pokoje. "Hele, chtěl sem se ti omluvit…" začne. "No, víš… Prostě sem se choval jako blbec… Nemám právo takhle žárlit…" omlouvá se Bill. "No, v pohodě, ale slib mi, že vám můžu k obědu udělat něco normálního…Třeba řecký těstoviny a nějakej salát…" navrhnu. Bill se trošku zašklebí, ale potom souhlasí. Vyjdeme z mýho pokoje a Tom se na nás divně kouká "Tak co budeme mít teda k tomu obědu, mám už hroznej hlad…" zoufá si. "No, uděláme pizzu a salát" řekne Bill a udělá na Toma nějakej xicht. Já se na něj dost vražedně podívám a on už zmlkne. "De se mnou někdo vařit?" zeptám se, ale ani Tom ani Bill nevypadají nijak nadšeně. "Ne, dobře, uvařim si to sama…" řeknu jim trochu zklamaně a odeberu se do kuchyně. Ségra mě naučila těsto na domácí pizzu, takže to teďka můžu nějak praktikovat. No, těsto i se všim, co k tomu patří sem už dala péct, salát už sem taky udělala, takže mám teďka na chvilku volno… Vyjdu z kuchyně a vidim, že kluci si povídají. Bill sedí zády ke mně, ale Tom mě uvidí. Dám si ukazováček na pusu, jako že mě nemá Tom prozradit a on to pochopí a baví se s Billem dál. Já se rozeběhnu, přeskočim opěradlo sedačky a sednu si vedle Billa, kterej se hrozně lek, takže trochu zaječel a my sme se s Tomem mohli potrhat smíchy. "No, tak, Billí, nebuď uraženej" reaguju na jeho nasupenej obličej. On se otočí tak, aby se na mě nemusel koukat. "Hmm, Tome, myslim, že nám nezbyde nic jinýho, než že ho budeme muset zlohtat…" mrknu na Toma a ten pochopí a rychle k Billovi přiskočí. "Opovaž se s ní spojit, brácha" ječí Bill, zatímco ho lehtáme. "No, tak to teda opovážim…!" směje se Tom. "No, myslim, že si zajdu na záchod" zvážní nakonec Tom a šibalsky na mě mrkne, jako že nás tady nechá osamotě. "Tak, teď sem silnější já" řekne vítězoslavně Bill a chytne mi ruce. "Hmm, a co se mnou uděláš?" zeptám se ho. "No… Mám čas na rozmyšlenou?" zeptá se "Jenom do tý doby, než se vrátí Tom ze záchoda" usměju se. "Tak toho bych měl rychle využít" chytne mě za záda a přitáhne k sobě. Já se těsně před jeho obličejem zastavim a Bill znejistí "Sníš ten oběd?" zeptám se ho. "Myslim, že tohle se v psychologii označuje za psychický vydírání, ne?" usměje se "To si piš…!" dodám a naše rty se dotknou. Líbáme se pomalu, už je to jistější než ten první polibek v parku. Miluju ho, teď to vím jistě. To, co mne před tím hřálo v srdci, se vyklubalo v hodně silnou lásku. A doufám, že je oboustarnná. Pomalu se od sebe odlepíme. "Pojeď s náma na chatu" škemrá Bill. "No, no, no…" napínám Billa. "Myslim, že nemám důvod, proč bych nejela" usměju se nakonec a dám mu pusu. Ale musim rychle vyskočit a utíkat do kuchyně, protože pizza je už dopečená… Opatrně jí vytáhnu z trouby. Naservíruju jí na talíř, k tomu salát a kolu. No, jo, stejně jako dvojčata Kaulitzovi sem závislá na kole… Odnesu to všechno na jídelní stůl a houknu na kluky. Ty se pomalu přiloudaj a je na nich vidět, že by šli nejradši do toho fastfoodu. "Ne že zdrhnete, to bych s váma na žádnou chtu nejela…" vyhrožuju jim. "Vždyť mi nikam nezdrháme" namítne Tom a sedne si vedle mě. "Hele, brácha, odstup" drkne do něj Bill. "Hele, co kdybychom to jídlo pojali trochu zábavně a navzájem se krmili?" navrhne Tom. "No, to bude docela zajmavý, souhlasim…" kejvnu na něj a oba se otočíme na Billa. "No, já zábavu nezkazim…" mrkne na nás Bill. Všichni si sedneme těsně vedle sebe a začíná Tom. "No, já navrhuju, že Tara bude krmit nás a my Taru…" řekne Tom a Bill souhlasí. Postupně takhle blbneme, až máme všechno snědený. "No, Taro, myslel sem, že se to nebude dát jíst, ale" olízne se Tom "budeš mi muset dát recept…" usměje se na mě. "Díky, sem ráda, že ti to chutnalo…" mrknu na něj. "A tobě?" kouknu na Billa. "Jo, dobrý, teda, možná mě víc bavilo, jak sme se krmili, ale to jídlo bylo taky docela dobrý…" přizná Bill. "Hele, Bille, nechceš si už jít sbalit věci ne chatu?" navrhne Tom. "No, když mě se odsud nechce…" namítá Bill. "Ježiš, dyť jí uvidíš každej den na chatě…" dá oči v sloup Tom. "Nooo, tak di napřed a já tě doženu, ok?" navrhne Bill. "No, jo… Chápu… Ta dnešní mládeš… Chtělo by se to jenom ocucávat, nesmíš je nechat ani chvilku bez dozoru, aby se spolu hned…" nestihne doříct Tom a Bill na něj zaječí "Tak vypadni už" "No jo… Ale jestli budete mít malý Billátko…" snaží se zase poučovat Tom "Tome, fakt bys už měl jít, jo?" zoufá si Bill. "No jo, já sem ještě.." "Ne, nechtěl" přeruší ho Bill. "Jo, už du, ale…"namítá Tom a hodí po nás kondom. "Prosimtě, myslíš, že nemám svůj?" koukne se na něj opovržlivě Bill. "No, doufám, že jo, ale jako tvůj starší bratr tě musím nějak poučit, ne? Chceš návod, jak se nasazuje?" zeptá se nevinně Tom. Bill vyletí ze židle a rozběhne se za nim "Jestli tě chytnu, tak si mě nepřej" ječí za nim Bill. Za chvilku příjde do kuchyně. "No, myslim, že tohle potřebovat nebudeme…" strčí si Tomův kondom do kapsy. "Chceš to dělat bez kondomu?" nechápavě se na něj kouknu, ale on se začne smát. "Ne, berů, to bych ti neudělal…" něžně mě pohladí po tváří. "Já s tebou nechci spát…" vysvětlí "Teda, zatím" dodá a usměje se. "Já už sem se bála…" chytnu jeho ruku a přitáhnu se k němu. "Nooo, nechceš jít na sedačku?" navrhnu. "Hmm, to zní lákavě…" usměje se Bill a vezme mě do náruče. Opřu si hlavu o jeho rameno. Krásně voní. On mi dá pusu do vlasů, položí mě na gauč a sedne si vedle. Já ho chytnu za tričko a jemně ho k sobě přitáhnu. A opět se houpeme na vlně vášně a lásky. Nedokážu si už bez něj můj život představit. On je moje první a jediná láska…
(betynka)

Holka dvou tváří 5

31. května 2006 v 19:56 | NIKISKUL
Cestou dom sem přemýšlela,jak se asi budou kluci chovat,až zjistí,že jsem holka.Těsně přede dveřma si uvědomím,že jsem tetě vlastně vůbec neřekla,že jdu ven a že bych z toho asi měla průser,že jsem ju neinformovala.Rozhodla jsem se pro první praktickou zkoušku mojí stromové zkratky.Podlezla jsem plot,protože i přes moje kila navíc se vejdu snad všude.Na stromy umim šplhat snad líp jak veverka,takže netrvá dlouho a už jsem až nahoře.Na stříšku slezu v pohodě a dolů ze stříšky se taky nějak dostanu.ještě že jsem nezavřela dveře na balkón.
Z pokoje jdu rovnou do kuchyně.Teda snažím se,protože se tady ještě pořádně nevyznám.když jsem se tam konečně dostala,teta už na mě čekala s večeří.
"Petruško,byla jsem dneska u kamarádek,a řekla jsem jim,že jsi tady.Chtěly by tě někdy vidět,domluvíme se až přijede Uschi,že s nimi půjdeme do restaurace,ano?"Teď sem se málem udusila koláčem,takže já půjdu na oběd s důchodcama a se šprtkou,jo?No dobře,jak chce,já jí nebudu bránit,aby si udělala ostudu přes celej Magdeburg.Já se totiž ve společnosti neumím absolutně chovat a pokud mě bude chtít navlíct do ňákých šatiček,tak musí počítat s tím,že se za mnou bude muset honit minimálně na střechu kostela.Mrzutě sem dojedla a šla jsem spát.
Probudila jsem se dost pozdě a zjistila jsem,že za hodinu mám jít za klukama na zkoušku.Naházela jsem do sebe snídani a šla se oblíct.rozhodla jsem e,že jim ukážu,že kluk nejsem.hodila jsem na sebe volný tričko,ale tentokrát jasně holčičí.K tomu volnější tříčtvrťáky,vlasy sem nechala rozpuštěný,kšiltovku a vyrazila sem.
Než jsem tu budovu našla,už bylo jedenáct,tedy čas,kdy jsem tam měla být.Zazvonila jsem.Bill mi přišel otevřít.Asi mě nepoznal.
"Ahoj,ty seš asi sestra Petra,že?Seš mu podobná.Co se stalo,nemohl přijít?"Vysypal na mě tak rychle,že sem nestačila ani pozdravit.Nechtěla sem mu prozradit,že umím německy a tak sem mluvila zase anglicky.
"Vy ste si fakt mysleli,že sem kluk?Já sem Petra,a bráchu sice mám,ale jmenuje se Pavel a je v Česku u babičky!Ahoj!"Zůstal na mě koukat jak chleba z tašky.
"Ty vole,to seš fakt ty,jo?My sme si včera fakt mysleli,že seš kluk!Sorry!Vypadal,že ho to fakt překvapilo.
"To neva,vlastně ste se ani moc nesekli,jednu dobu mě vě škole taky holky říkaly Petře,po tom,co jsem dokázala,že stoprocentně patřim mezi kluky,protože při jedné hádce mezi klukama a holkama sm se přidala na stranu kluků."Zašklebila sem se na něj a on mě konečně pustil dovnitř.
"Tak kluci,ten kluk ze včerejška jasi není tak úplně kluk.Tohle je Petra a včera jsme si ji spletli s klukem."Představil mě Bill tomovi a Gustavovi s Georgem,kteří už o mě asi taky věděli.
"Ty vole!"Byla tomova první reakce,když se na mě podíval.



Ahoj NIKISKUL,já sem skusila napsat ještě jednu ff pro ty,co maj rádi romantiku.Takže až budeš mít čas,tak to prosímě hoď na blog,jo?Díky PetroF.

VĚČNÁ TMA


Já se jmenuju Jana.Je mi 4trnáct roků a žiju v Hamburgu.Můj táta je čech,proto mám český jméno.jsem celkem vysoká a dost hubená.Mám černý vlnitý vlasy sahající až na zadek.Mám světlou pleť a trochu pihovatej obličej.Ale moje velký jasně modrý oči jsou mi na nic,Jsem totiž slepá.Už dva roky.ale je to n dlouhý povídání.To se dozvíte někdy jindy.Chodím do normální školy,akorát tam píšu na psacím stroji a věci,co ostatní opisujou z tabule já dostávám rovnou napsaný v braylově písmu.Ve třídě se ke mě skoro všichni chovají normálně a kamarádsky.klukům se bůhvíproč dost líbím.Vlastně na tom nejsem tak špatně = ).
Jednou v sobotu odpoledne jsme s holkama hraly v parku na slepou bábu (to je jedna z mála her,který můžu hrát s nima).Dobře se u toho bavíme,ale najednou slyším neznámý hlas.
"jak můžete hrát na slepou bábu,když nemáte šátek?"Najednou všechny holky zmlkly.otočila jsem se za hlasem.
"kdo seš?"Zeptala sem se,abych byla v obraze.
"Aha,ty mě neznáš.Tak to asi neznáš anji skupinu Tokio Hotel,co?"
"Ne,znám je,sou dobří,proč?"Odpověděla jsem otázkou a nechápala,proč se na to ptal.
"A to mě nepoznáváš?"Řekl ten hlas překvapeným a zároveň trochu naštvaným tónem.
"Ne,já sem totiž slepá."Odpovídám celkem v klidu,protože vím,co bude následovat.Měla sem pravdu nastalo trapné ticho.
"Promiň,"Ozval se po dlouhé době zase ten hlas.
"To je v pohodě."Usmála sem se."Ale teď bys mi konečně mohl říct kdo seš."Dodala sem.
"Tom Kaulitz."Zněla odpověď,Která mě dost překvapila.
( PetroF )

Květnová láska 9

31. května 2006 v 14:24 | Zuzilik
9. díl
Bill se vrátil na pokoj a bez jakéhokoliv svlékání sebou plácl na postel. Prsty si zajel do svých černých vlasů a upřeně sledoval strop, který byl zdoben malými světélky a uprostřed byl skleněný lustr. Jako vždy při této póze přemýšlel. Přemýšlel o Nicotině reakci, o Tomovi a o tom, co jí asi udělal, i když z části tušil, co by to mohlo být - vzhledem k jeho děvkařským sklonům. Otočil se na bok a v nepřetržitém toku myšlenek upadl do bezesného spánku.
Bylo téměř 9 hodin ráno, když Billa probudil zvuk jeho mobilu. Rozespale se zvedl z postele a dobelhal se ke stolu u okna, kde zběsile vyzváněl mobilní telefon.
"No?", zívl do telefonu.
"Čus! Kde jsi?", zeptal se čile jeho bratr Tom.
"Kde bych byl. V hotelu.", řekl otráveně Bill a posadil se na židli. Tom se nejistě zeptal:
"No, já jen… Nechtěl bys přijít domů?? Mámě se stejská a já bych s tebou potřeboval mluvit." Bill si vzpomněl na Nicolu a na to, co říkala o Tomovi.
"Jo. Já s tebou taky.", řekl snad až příliš přísně, z čehož Tom maličko znervózněl, "Už jdu. Tak za hoďku jsem doma." Ukončil rychle hovor a začal si balit věci, pečlivě se nalíčil, zaplatil za pobyt a nakonec se vydal domů.
"Ahoj Bille!!", objala s pláčem svého syna paní Dara a vzlykala mu přitom do ucha. Bill její pevné objetí opětoval. Když ho posléze pustila a ustoupila stranou, díval se Bill do tváře Tomovi. Ten byl značně rozpačitý, jelikož nevěděl, co má udělat nebo říct. Jen tiše stál a čekal, co udělá Bill. Bill se na Toma chvíli díval a pak ho objal. Jeho objetí bylo snad těsnější než objetí jeho matky.
"Sorry! Moc se omlouvám!", řekl křečovitě Tom.
"Ne. To je dobrý.", řekl Bill, "Je to život, takový věci se stávaj." Jakmile se oba pustili, napřáhl Tom ruku:
"Navždy dobrý brácha?" Bill mu ruku stiskl a oba se nuceně usmáli. Chtěli se i s jejich matkou odebrat do kuchyně, když Bill spatřil ve dveřích do obýváku Katrin. Byla strašně krásná, jako vždy, když ji viděl. Uvědomil si, že ji stále bolestně miluje, ale teď tu byla i myšlenka na Nicol… co je pro něj Nicol? Měl v hlavě zmatek a i když se snažil, nemohl si své city uspořádat.
Jako ve snách se začal pohybovat směrem ke Katrin. Zastavil se před ní a zahleděl se do jejích zelenošedých hlubokých očí…
Konec 9.dílu (autorka- peta)

SEX-pozor, jen písnička

31. května 2006 v 14:21 | Zuzilik
Takže dohady o tom, jestli písničku SEX nazpívali TH nebo někdo jiný jsou vyřešeny. Th veřejně prohlásili, že tu písničku nenazpívali a celkově s ní nemaj nic společného. Nazpíval ji totiž Lucas Hilbert. Nevadí, stejně je to ale hezká písnička. Pokud by někdo chtěl, na této adrese si ji může stáhnout. http://www.nahraj.cz/files/tokio_hotel_-_sex5.mp3 Je to tam ale taky pod songama od TH. Někdo se spletl a myslel si, že je to od nich.
Tady jsou nějaké fotky Hilberta:

Tom se zlomenou rukou

31. května 2006 v 14:20 | Zuzilik
No tak já nevím. Měl by to bejt Tom( jasně že je) se zlomenou rukou, kterou mu prej zlomily faninky jak se na něj na jednom koncertě vrhli. Ale pokud to je pravda, tak je to už staré, ptž na koncu v bonnu to neměl. No, ale stejně si myslím, že je to fotomontáž, ptž jak by přes tu sádru přetáhl to potítko, které má nad ňou?

SEXY drobek 7

30. května 2006 v 19:57 | camaya |  -*SEXY drobek
SEXY drobek 7
Ráno se probouzím jako první a ze samý nudy si klepu do stěny prstama.Sem pěkně nervní,protože nesnáším malý prostory,ale to by mi tak nevadilo.Spíš mi vadí,že se mi líbí Tomovo a Billovo přítomnost.Ano přesně tohle mě štve.Místo toho abych se kvůli nim rozplývala,bych měla dělat jako že sou mi totálně volný.Takže od teď jsou pro mě oba vzduch.Mno to sem taky zvědavá,jak dlouho tady ještě budu.Kolik může bejt hodin?Sedm ráno?Dneska je naštěstí sobota,takže je to v poho,ale sem zvědavá,co budou oba dělat,až se probudí.Tom mi chrochtá do ucha a Bill mi slintá na krk.To je zase jednou příjemný ráno.Achjo!
Náhle se otevřou dveře.,,Vstávat povaleči!Vstávat a cvičit!"huláká Gustav,ale bohužel-pokoj je prázdnej.,,No kde sou?To sem z toho ale jelen."dořekne a rozletí se na postel,ze které je nejlepší výhled.Proto mu nestačim ani nic říct a už se pod nim matrace zhoupne a Gusťa padá jak jinak,než na Toma.,,Né né já nechci výprask!"křičí Tom ze spaní.Bill se též probere.Jelikož já se Tomovi pěkně řehtam.Gusťa je na něm namáčklej úplně maximálně,jak jen to de.,,No,byl by z vás pěknej pár!"utahuju si z něj.Sice toho moc nevidim,protože tam světlo vniká jen malou škvírou,ale i to stačí.,,No z vás taky!"voplatí mi Gusťa a směje se naopak mě.,,No tak to ani náhodou.Nesnášim uslintaný chlapečky!"kouknu se těsně Billovi do obličeje.Ou!chudákovi je to dost trapný!,,Co co co je!"procitne Tom.,,Nic není,spi dál!"oznámim mu.Tom si však všimne,že je nějakej utiskovanej.Votevře obě očka a málem dostane infart.,,Co co tu děláš!"koktá.,,Gusťovi bylo trochu chladno,tak se sem za tebou přišel trochu přihřát!"vysvětluju Tomovi situaci po svým.,,Eh!"Tom nechápe.A já mam zase druhý vánoce!,,Che che!"Bill na mě už zase čumí.Jéžiši.Proč tu nemůže být víc místa,aby se díval jinam?
To už do pokoje vtrhne Georg:,,Tak kde ste vy kreténi!"huláká nahlas a de k posteli.,,Nééééééééééééééééé!"ječíme,ale bohuželGeorg už si na ní sednul.Matrace se překlopila a Georg zavítal za náma.Abyste tomu rozuměli,tak úložnej prostor týhle postele je jaksi hlubší než u normálních postelí(to víte stará postel),zato ale úźkej,až to není příjemný!:-(George to tam jaksi připlácne.Je těsně nalepenej na půlce Billa a Gustava.K tomu ho tam ještě tiskne kolečkovanej zpodek,na němž je matrace a jemu se na těle začínaj rýsovat kolečka(hlavně teda na zadku)!,,Větší idioty sem neviděla!Mě tady umáčknete!"bouchnu trochu nohou do Billa,aby jako viděl,že mi ta těsnost vadí.Von má svuj obličej těsně vedle mýho,tak že se o sebe třou.,,Au!Nekopej do mě!"piští hned na to"nevinný drknutí".,,To si vždycky tak protivná?"nadáva a já mu to oplatim:,,Hlavně když na mě ležíš ty!"¨Cítit všechny záhyby klučičího těla je na mě nevinnou holku až moc(teda stou nevinností-jak se to vezme)!,,Já si přídu jak teplouš!"nadává Georg.,,No tak třeba teplej seš!"směju se mu.,,Lesba mi nemá co řikat!"nadává mi nazpátek a Tom i Bill se na mě co nejvíc můžou zvědavě natočí.Gustav na Toma začne prskat smíchy.,,Ty magore!Komu všemu si řek,že sem lesba?!"ječim na něj a Tom začíná nadávat.,,Jako,tohle si ušetři!Si mě celýho poprskal!To je jako kdybych se šel osprchovat!",,No vidíš!"odpoví mu Gusty.,,Co vidim?"bručí Tom.,,No aspoň si si ušetřil práci,ne?"….,,Už ste někdy měli na prdeli kolečka?"začne i Georg.,,Ne,proč?"diví se Tom.,,Protože já už tam mam celou řádku!"…..,,Hele,já mam dotaz!"povytočí Gusťa hlavu:,,Kdo nás odsud pustí,když tvoje mamka šla do práce na dopolední?",,Mno to je dobrá otázka!"směju se místo toho,abych propadla beznaději.,,Si děláte prdel,ne?"nadává Tom:,,To mi jako chcete říct,že se tady budem ještě celý dopoledne teplit?",,Celý dopoledne a jestli půjde z práce ke kamarádce,tak i odpoledne!"tlemim se ještě víc.,,Tak to je v háji!"bručí Georg:,,Za tu dobu tady ze mě bude forma.Už mam z prdele kopačák!",,Dokaď jenom z prdele,tak je to dobrý!"podpoří ho Tom:,,Ty gustave,nemáš nějakou novou kolínskou?Tady to smrdí,jak když projdu kolem bordelu.Gustav se zubí:,,Náhodou,to je značková vůně!Našel sem jí u tvojí mamky v šuflíku,Katty!",,U mojí mamky,řikáš,jo?A jakej měla obal?",,No takovej barevnej a bylo tam napsáno:STOP INSECT(=stop hmyzu).Všichni kromě Gustava chytí opět výtlem,tak Gustav pokračuje:,,Sem nevěděl,co znamená to insect,ale když předtim bylo to-stop,tak sem si řek,že to bude určitě:STOP SMRADU!!!,,No to si skoro trefil!"říká Tom v křečích:,,Asi si se měl dát místo na ruštinu na angličtinu.,,Proč?"diví se Gusty.,,To neřeš!"tlemí se Tom dál.,,Asi máme problém!"zahuhlá Bill.,,Jo a jakej!"hoříme všichni nedočkavostí.,,No,"řika Bill opatrně:,,Mě se chce na záchod!",,Cože?"vyletim.,,Fakt se mi chce na záchod!"Gustav se začne smát:,,A chce se ti na velkou nebo na malou?",,Na malou!"špitne.,,No to je skvělí!"ječim ironicky:,,Nejdřív mě oslintáš a teď i pochčiješ?"…Všichni se smějou až na mě a Billa:,,Já už to dýl nevydržim!"

Nenávist, láska a Tokio Hotel 31

30. května 2006 v 19:02 | Zuzilik |  -*Nenávist, láska a Tokio Hotel
31.díl
"Ježíš, co to děláš? Proč mě objímáš?" odskočila jsem od něj.
"Já? Tys na mě skočila!" nechápe Tom. Už si myslel, že je zase všechno v pořádku, že jsem mu odpustila............
"No, ale to je jedno. Spletla jsem se." otočila jsem se a chtěla odejít.
"Ne, nespletla, Nikolo, odpusť mi to všechno, já jsem udělal chybu, ale nechtěl jsem, pořád tě hrozně miluju." snažil se.
"Ne, jenže já tě už nemiluju." řekla jsem mu krutě. věděla jsem, že to není pravda, ale chtěla jsem ho nějak ranit. Oplatit mu všechno to, co mi kdy udělal.
"To není pravda, ty lžeš. miluješ mě." nechtěl tomu věřit.
"Ne, to si jenom ty namlouváš. Víš, všechny holky nemůžou milovat jenom tebe, moc si o sobě myslíš. Krom toho, už jsem si někoho našla." Chtěla jsem ho ničit. Tak jsem si vymýšlela pořád dál. Samozřejmě, že jsem si žádného jiného kluka nenašla, jak taky, když myslím pořád jenom na něj.
"Aha, takže takhle. No, tak to jo. A kdo je ten šťastlivec?"stvrdnul jeho výraz.
"Proč bych se ti jako měla svěřovat?" nasadila jsem taky hnusný tón hlasu a hodila na něj opovržlivý pohled.
"No tak to mi teda řekneš, abych věděl, komu mám rozbít tlamu!" vykřikl a chytil mě ta zápěstí. Pomalu jsem začala uvažovat, jestli jsem to nepřehnala. Zdál se naštvaný jako nikdy.
"Tome nesahej na mě. Jsi opilý." snažila jsem se ho od sebe odtrhnout.
"Ale ano, ty mi to totiž řekneš, jinak tě nepustím. A neříkej mi, že jsem opilej." Byl opravdu naštvaný. Pořád mě pevně držel za zápěstí a já se zmohla jen na to, kousek po kousku ustupovat.
"Neřeknu ti, kdo to je. Je to moje věc."
"Ale řekneš, jsi moje holka! Já tě miluju."
"Ne, tys mě podvedl a už nejsem tvoje holka!" vykřikla jsem a prudce škubla rukama. Tom se trochu zakymácel a pustil mě.
"Co se děje?" přišel po chvilce naší hlasité hádky Bill. To už jsem došla až ke schodům vedoucím směrem ven. Byly docela dlouhé a strmé a tak jsem se musela zastavit. Tom byl strašně rozzuřený.
"Nestarej se." křikl na své dvojče Tom a dál ke mě přistupoval.
"Tome okamžitě se uklidni a nech ji být. Jsi opilý!" křikl na něj pro změnu Bill. Viděl, že mám v očích náznak strachu.
"Já jsem možná trochu přiopilej, ale ne tak moc, aby mi nevadilo, že holka, kterou miluju si našla jinýho." koukl na něj a trochu se zklidnil.
Bill na mě jenom nechápavě kouknul, protože věděl, že nikoho jiného jsem si nenašla.
"Ale....ale to musí bejt nějakej omyl ne?" koktal trochu Bill.
"Ale, nebudeš to nakonec ještě ty?" pojal nesmyslné podezření Tom. Bill jenom zakroutil hlavou a zase se nechápavě podíval mým směrem.
"Tome, nech to být. mezi náma je prostě konec a to definitivní." řekla jsem a ještě dodala něco, co mi šlo z pusy jen těžko: "NEMILUJU TĚ!" Vykročila jsem, jako že ho obejdu. Do očí se mi už zase vkrádaly slzy. Bill nás jenom pozoroval, teď už sice míň nechápavě, ale pořád nerozuměl všemu.
"Ne, to ne." chytl mě znovu za ruce Tom.
"Nech mě už." strčila jsem do něj silně.
"Ježíš, to néééééééééééééééééééééééééééééééééé." zakřičela jsem společně s Billem, když Tomovi podjely nohy a on se skutálel z toho strmého schodiště...........
Konec 31.dílu(Zuzilik)

Kluci s faninkama

30. května 2006 v 17:48 | Zuzilik
Proč je ta holka tak růžová? Nic proti, ale vypadá jak prasátko.
Tady ty dvě holky se ale maj, nestačil jim jenom Gusta tak maj i Toma, Georga a Billa!!!!!. To je teda ale nefér.
No, odstřelit je!8o))

Tom-rozhovor

30. května 2006 v 17:38 | Zuzilik
BRAVO: Tome, řekni pravdu, začal jsi dělat hudbu abys poznal víc holek?
Tom: Holky se mnou chtěli chodit ven i na základce. Vždycky jsem dostával zamilovaný dopisy. Vypadal jsem docela dobře. Začít dělat hudbu byl můj sen.
BRAVO: Jak ses naučil hrát na kytaru?
Tom: Můj nevlastní otec měl hudební školu. Naučil mě všechny základní věci. Pak jsem se v klidu učil sám, seděl jsem a hrál tak dlouho až jsem se to naučil.
BRAVO: Měl jsi ještě nějaké další koníčky?
Tom: Ano, grafity. Měl jsem to rád relativně dlouho, ale spíš jsem kreslil na papír, nebo tajně na zdi. Vždycky jsem chtěl použít vagón, ale nejsem odvážný. Umění byl můj oblíbený předmět a myslím že jsem mohl studovat kreslení. Nicméně hudba byla vždy na vrcholku mého života.
BRAVO: Jaký byl první song, který jsi dokázal zahrát?
Tom: Knockin On Heaven´s Door od Guns N´Roses. Dnes pomáhám psát hudbu ve skupině, ale Bill je ten kdo se stará o slova.
BRAVO: Nazval by ses někdy za rockandrolla?
Tom: Nééé. Typičtí rokoví fanoušci jsou totálně bezstarostní. Dělají si co chtějí a nedělají si starosti s problémy. Já jsem urážlivý a netrpělivý.
BRAVO: Ale ty jsi ten kdo má nejvíc fanynek?
Tom: Bill vždycky říká že věří v pravou lásku. Podle mého názoru by člověk neměl koukat na zevnějšek a to je to co dělám v prvním momentě.
BRAVO: Tak jak si může dívka poznat že se ti líbí?
Tom: Když se mi nějaká dívka líbí pokusím se s ní pustit do komunikace s očima. Když se koukne zpět, prokecám si s ní.
BRAVO: Co by měla dívka udělat, aby ses za ní otočil?
Tom: Krátká sukně a vysoké podpatky jsou sexy, ale pěkný obličej je nejdůležitější!

Bonn 27.-28.5.2006

30. května 2006 v 17:37 | Zuzilik
No, podle mýho názoru už začíná mít ty vlasy moc dlouhý. Měl by se nechat ostříhat.
Ale jinak nemá chybu! Zase má černý nehtíky, takže je to skvělé. Třeba se zase vrátí ke svýmu staršímu stylu oblíkání.
To je hezký.

Durch den Monzun-JAPONSKY!

30. května 2006 v 17:14 | Zuzilik |  Videjka
Takže jsem brouzdala po netu a našla jednu zajímavou věc. Určitě už jste všichni slyšeli, že Bill nazpíval Durch den Monzun i v japonštině a já jsem tu nahrávku našla! Připadá mi to fakt jako Bill, sice to on bejt nemusí, ale když sám v rozhovoru řekl, že to přezpíval tak by to bejt od něj mohlo být. . Jinak pro případné dohady:Pozor, refrén je normál ně mecky, ale pokud to není nějaká montáž tak poznáte, že to je Billův hlas. Není u toho sice video, ale jinak je to supa.

Toje teda hopec 9

30. května 2006 v 13:24 | camaya
9.
Když sem konečně před našim domem všimnu si, že ségra sedí na balkóně a přemejšlí. Stejně, jako já v parku. A podle mě i o stejnejch věcech… Ach jo… Fakt se mi to tady nechce opouštět… "Poď se převlíct, volal Tom, že za chvilku přijedou…" houkne na mě zezhora ségra. "Jo, už du" zavolám na ní a v mžiku vyběhnu schody k domovním dveřím a potom i k nám do pokoje. Rychle se osprchnu a obleču. Mám na sobě bílou sukni, světle zelenej topík a zelený náramky. Za chvilku přijede auto Tokiáků. Seběhnu s Eliškou po schodech dolů a chce se mi brečet. Když vystoupí Bill z auta, tak je na něm vidět, že je fakt docela smutnej… A vypadalo to tak pěkně, náš vztah, budoucnost… Pomalu ke mně příjde a řekne "Není čas, musíme se rozloučit rychle". "Proč to muselo takhle dopadnout?" zeptám se ho. "Nemysli na to… Teď ne, užívej si tu chvíli." Přítáhne mě k sobě a naše rty se spojí. Líbá vášnivě a já si přeju, aby ta chvíle nikdy neskončila… Naše jazyky se jemně dotýkají a Bill mě hladí všude možně. Najednou nás vrátí zpátky do reality něčí hlas. Je to Andy, jejich manažer "Bille, Tome, já vim, že je to těžký, ale už musíme jet, jinak nestihneme ten rozhovor…" Bill se ode mě pomalu odlepí. "Ne, ty nevíš, jak je to těžký…" zaječní na něj. Já mu položím dlaně na tváře a otočím jeho obličej ke mně. "Miluju tě, chci abys to věděl…" pošeptám mu a obejmu ho. "Užij si tu chvíli" šeptám mu do ucha. Ani nevim, co dělají Eliška s Tomem a ani mě to nezajímá… "Kluci…" žadoní nedočkavě Andy. "Já tebe taky" špitne Bill a dá mi do ruky nějakej balíček. "Otevři to až odjedeme" naposledy mě pohladí… Já mu dám poslední pusu a už nasedají do auta. To se pomalu rozjede a zastaví na konci naší ulice na semaforech. Mně pomalu stékají první slzy. Nedokážu to… Najednou se dveře auto rozletí, vyskočí z nich Bill a běží ke mně. Obejmu ho. "Neprotahuj to loučení, prosím, nebo to nezvládnu…" šeptám mu do ucha a širám ho prsty ve vlasech. "Já tě ale nedokážu opustit" brečí Bill. "Ale ty musíš…" vzlykám. "Je, nemusim, zůstanu tu s tebou. "Bille, neblbni" příjde k němu Gustav. "Promiň, Bety, že ti ho musim, vzít, ale my už fakt musíme jet…" omlouvá se mi. Naposledy Billa políbím. Zamávám mu. A už auto mizí za zatáčkou. Jdu do pokoje a sednu si na postel. Pořád mi vrtá hlavou ta otázka. Proč se muselo všechno pokazit? Najednou si ale vzpomenu na ten balíček, kterej mi dal Bill. Otevřu ho a jsou tam dvě cédéčka. Sednu si k počítači a strčim do něj to první. Najednou se z bedniček ozve písnička Hips don´t lie, na kterou sme spolu tancovali. Slzy mi tečou proudem, ale snažim se to přemoct. Marně… Když to dohraje, spustí se Mondo Bongo. Tohle už fakt nevydržim… Já ho tak miluju… Najednou písnička skončí a já se trochu uklidnim. Vyndám z compu to cédo a strčim tam to druhý. Najednou se mi na obrazovce objeví Bill. Rozespalej, rozcuchanej, nenalíčenej. Asi to točil dneska ráno. "Ahoj, Betynko" pozdraví mě. "Mám tě moc rád a ty chvíle, co sem s tebou prožil byly tak krásný, že nevim, jak to bez tebe v Magdeburgu zvládnu…" začne Bill a mně se po něm začne hrozně stejskat. "Taky nevim, jak to bez tebe zvládnu" pošeptám si pro sebe. "Moc ti děkuju, že si byla na tom koncertě…" usměje se Bill. "Určitě za tebou někdy přijedu, slibuju…" podívá se na mě psíma očima. "Odpusť mi, že sem s tebou nebyl častěji" sklopí Bill zrak. "Vždyť ty za nic nemůžeš, lásko" odpovídám mu, ale vim, že on mě neslyší. "Prosím, nezapomeň na mě" dokončí svůj vzkaz Bill. "Ještě pro tebe mám malý překvápko" usměje se a začne zpívat krásnou písničku. Když dozpívá trochu smutně se koukne a řekne "Ta je jenom pro tebe" mrkne a obraz zmizí.
To video sem si pustila ještě asi padesátkrát. Potom sem se koukla do balíčku. Byl tam text k tý písničce, kterou mi Bill zpíval a kterou složil jenom pro mě a potom papírek s Billovim číslem, adresou a přiložená fotka. Byl na ní Bill a já. Ležela sem mu na klíně, v autě a byo to po tom, co sme se spolu vyspali. Ani sem nevěděla, že to někdo fotí. Na zadní straně fotky bylo napsáno: Fotil to Tom, jak byli s Eliškou tak strašně ožralí. Tu fotku sem mu našel dneska ráno v mobilu. Díky za všechno, with love Bill…
(betynka)

Wallpíky s Gusťou:-)

30. května 2006 v 8:32 | NIKISKUL

!!!HLASUJTE!!!pro TH

29. května 2006 v 22:01 | camaya
!!!HLASUJTE!!!Snad nechcete nechat vyhrát US5 nebo KILLERPILZE?